Rozhovor s NLP trenérem Miroslavem Šůsem o úskalí osobního rozvoje, 3.část

Pokračování rozhovoru o osobním rozvoji z pohledu kouče, který pomáhá více než 30 let a v posledních 10 letech používá NLP (Neuro lingvistické programování). V dnešní části rozhovoru jsme se dozvěděli o technikách, jak se nastavit při jednání s nepříjemnými lidmi.

Pokračujeme v rozhovoru s NLP trenérem a koučem Miroslavem Šůsem. Trochu jsme se seznámili s oborem psychologie NLP (Neuro lingvistické programování).  

Vrátíme se k minulé otázce.

A jak tedy můžeme techniky NLP používat?

„Dobře, navážeme na minule. Když jsem začínal poznávat možnosti NLP (Neuro lingvistické programování), měl jsem pro sebe jednu velikou výzvu, někteří lidé mi byli velice nesympatičtí a nebyl jsem schopen s nimi normálně jednat. Tehdy jsem se naučil následující velmi jednoduchou techniku. Když si představíme nám nesympatického člověka, většinou si ho představíme velmi blízko před sebou. Jenom na chvilku ho zkuste jeho obraz posunout o pár centimetrů dál od sebe …  A ještě kousek vpravo …  Přesně tak, a ještě kousek dozadu, třeba metr …  Výborně, je ještě dál … a dál … 

Tak jak se Vám povedlo, už ho vidíte malého… Perfektní. A jak ho vnímáte teď?“

To je úžasné, teď už mi tak nevadí. A to můžu použít na každého?

„Samozřejmě, to je jenom na Vás, na koho to použijete. „

Mírně se začal usmívat a pokračoval:

„Vzpomněl jsem si na kolegu, který mi vyprávěl, že jeden jeho klient měl velké problémy se svým šéfem. Jenom ho viděl a už byl rozčílený. Prý mu někdo poradil, že si ho má představit, jak sedí na záchodě, má klaunský nos, čepici, klaunské oblečení a velké boty... A jak si ho prý takto představil, bylo prý ihned po rozčílení a měl co dělat, aby nevyprskl smíchy pokaždé, když ho potkal.“

To je opravdu dobré, právě jsem si představil jednoho mého nepříjemného souseda, kterého má problém i jenom pozdravit. Ono to opravdu funguje. Teď budu mít co dělat, že když ho potkám, abych nevybuchl smíchy.

Máte ještě další jednoduchou techniku, jak si změnit své nastavení?

Chvilku se zamyslel a pokračoval:

„Tak jak jsem Vás teď poslouchal, použil jste slovo problém. Víte, tak jak je většina lidí nastavena, tak při slově problém jejich zkušenost je taková, že pro ně „problém“ nemá řešení a musí se obrátit na někoho jiného, kdo to za ně vyřeší. Jinak řečeno, většina z nás má nastaveno: „je-li to problém, tak já nemám řešení“ a tak přestane náš mozek okamžitě hledat řešení.

Jestli můžu navrhnout, zkuste v tomto týdnu co nejvíce zaměnit slovo „problém“ za jiné slovní spojení. Pro začátek, třeba „situace, co potřebuje mou pozornost“ nebo pro ty zkušenější, jako je většina, zkuste nahradit slovem výzva“.

Pokud se jednoduše zaposloucháte, jak znějí tyto dvě věty, když si je říkáte nahlas:

To je pro mě problém“ anebo „To je pro mě výzva“

Tak jak vám to zní?“

 

Chvilku jsem si opakoval tyto dvě věty a musím sám uznat, že mi zněla druhá věta příjemněji. Vyzkouším to používat celý příští týden.

A co vy, jak Vám to zní? Také se mnou vyzkoušíte začít říkat problému „výzva“. Vypadá to velmi zajímavě. Už se těšíme na další pokračování našeho povídání.